Typické lokality a druhy vyskytující se v lomech a pískovnách

Těžební prostory jako biotopy

Při těžbě nerostných surovin měníme přírodu a krajinu. Snažíme se ji proto provádět s ohledem na  stávající biodiverzitu dané oblasti. Naopak, těžbou pak vzniká velký počet stanovišť, které jsou přínosem pro mnoho druhů rostlin a zvířat.

Tato stanoviště nabízí zvířatům a rostlinám útočiště, která by nyní jen stěží našly mimo naše lomy a pískovny. Pár příkladů těchto druhů: břehule říční, včelojed lesní, výr velký, sokol stěhovavý, kuňka žlutobřichá, ropucha krátkonohá a také tořič včelonosný a další vzácné orchideje.

Před přípravou (stanovením) dobývacího prostoru musí společnost HeidelbergCement podstoupit hodnocení vlivu na životní prostředí. Součástí schvalovacího procesu je podrobný plán sanace a rekultivace, v kterém jsou uplatňovány i nové přístupy k obnově těžebních prostor. Ochranou a vytvářením stanovišť jsou podporovány i druhy rostlin a živočichů vyskytující se v okolí.

Biotopy s jedinečnými životními podmínkami

Pro provedení vhodné rekultivace (obnovy) v konkrétním těžebním prostoru je dobré znát jednotlivé biotopy a podmínky příhodné pro jejich vznik. Široké spektrum stanovišť, ve kterých se usazují různá zvířata a rostliny, lze rozdělit do následujících skupin:

Mokřady

wetlandMokřady nacházející se v lomech a pískovnách jsou převážně tvořeny různými druhy rákosí, vysokých vytrvalých bylin a vrbin. Kromě početných druhů plžů, obojživelníků, vážek a dalšího hmyzu nabízí také hnízdiště a zdroj potravy pro vybrané druhy ptáků. Túńky, které jsou často skryté, jsou vhodným domovem zejména pro vážky a obojživelníky (např. kuňku žlutobřichou, čolka velkého a ropuchu obecnou). Jezera slouží jako loviště i místo odpočinku pro ptáky, např. kormorána, volavku popelavou a rybáka obecného.

Otevřené skalnaté oblasti

open areas of rocky groundSkalnaté oblasti, strmé skalní stěny a skeletovitá půda v těžebním prostoru nabízí prostředí pro specializované druhy zvířat a rostlin. Strmé skalní stěny tvořené nezpevněnými horninami jsou například důležitým hnízdištěm pro ptáky hloubící nory, jako např. břehule říční, nebo pro divoké včely. Skalní srázy jsou vítaným hnízdištěm pro ptáky hnízdící ve skalách, jako např. výr, kavka obecná a poštolka. Na skalnatých pahorcích a suťových svazích zase najdeme ohrožené druhy rostlin jako např. pupava obecná nebo kociánek dvoudomý. Otevřené oblasti skeletovité půdy jsou cenným biotopem pro mnohé druhů ptáků, sarančat, střevlíků a pavouků.

Podmáčené louky

Smíšené porosty trav a bylin jsou pro biologickou diverzitu obzvláště důležité. V běžné krajině, kde dochází k odvodnění, intenzivnímu využívání nebo naopak absenci hospodaření, se tento biotop vyskytuje stále méně. Podmáčené louky představují cenný biotop pro původní druhy zvířat, jako např. čejku chocholatou a bramborníčka hnědého, a také pro motýly a rovnokřídlý hmyz. Vlhké louky využívají v létě také obojživelníci, jako např. skokan hnědý, kterému vlhká až mokrá půda nabízí dobré úkryty.

Oligotrofní trávníky

Oligotrofní trávníky hrají důležitou roli při udržování ekologické rovnováhy. Druhová diverzita i struktura porostu tvoří příhodné prostředí pro živočichy hodné ochrany, jako např. divoké včely, saranče modrokřídlá nebo ještěrka obecná. Svojí ekologickou niku nachází v těchto „extrémních“ lokalitách také některé rostliny, např. koniklec nebo orchideje. Díky své toleranci k suchu a nedostatku živin jsou schopni růst na stanovišti, které zůstává jiným rostlinám nepřístupné. Některé rostliny oligotrofních biotopů využívají i lidé - jako léčivé byliny, např. prhu arniku.

Rozptýlená zeleň

woody plant areasRozptýlená zeleň uprostřed zemědělské krajiny nebo rozlehlých oblastí výrazně posiluje biologickou diverzitu. Spousta vzácných druhů motýlů, brouků, plazů a ptáků, (např. ťuhýk obecný) nebo savců, (např. netopýři) potřebuje dřeviny jako chráněné hnízdiště a zázemí pro lov. Ovoce z keřů je důležitým zdrojem potravy. Trávy a byliny v okolí a v podrostu dřevin jsou domovem pro množství hmyzu, který naopak představuje potravu pro další zvířata. I malé plochy rozptýlené zeleně přispívají k vyššímu počtu různých druhů.

Lesní porosty

Houby, mechy a nízké byliny mechového patra vytváří v podrostu lesa vhodné prostředí pro hmyz, pavouky, obojživelníky a malé savce. Bylinné patro, které tvoří trávy, kapradiny, byliny a mladé stromky, slouží především jako zdroj potravy pro divokou zvěř.

Třetí vrstva, křovinné patro, sahá do výšky přibližně 3 metrů. Tvoří ho keře, jako např. bez černý, hloh a líska, které jsou zdrojem potravy pro chráněného plšíka lískového či některé ptáky a hmyz. Stromové patro je poslední vrstvou s největší pokryvností. Stupeň zapojení korun stromů určuje množství světla v nižších patrech a tím i strukturu a diverzitu druhů. Je biotopem např. dravců, netopýrů, kuny lesní, veverky a různých druhů hmyzu.

„Putující biotopy“

Prostorové změny v průběhu těžby vytváří dočasné plochy vhodné pro život rostlin i živočichů. Tyto plochy představují iniciální sukcesní stádia (ranná stádia vývoje společenstev) různého stáří a struktury. Zatímco na jednom místě tato iniciální stádia díky postupující těžbě zanikají, na jiných zase vznikají. Tak biotopy vytvořené těžbou, a s nimi rostliny a zvířat „putují“ , sem a tam v rámci celé oblasti těžby. Proto tyto nepřetržitě se obnovující sukcesí plochy nazýváme „putující biotopy“.

Putující biotopy mají velkou strukturální variabilitu, což umožňuje uchycení vzácných druhů rostlin a zvířat. Dočasné mělké vodní plochy bez vegetace nebo koleje vyjeté těžkými nákladními vozidly, které se v těžebním prostoru objeví jen na krátkou dobu, jsou typickými putujícími biotopy pro některé obojživelníky, jako např. kuňku žlutobřichou nebo ropuchu zelenou. Probíhající těžba nevadí např. ani kulíku říčnímu, který preferuje otevřené skalnaté, štěrkové nebo písčité plochy téměř bez vegetace; stačí, jsou-li v blízkosti alespoň nějaké dočasné vodní plochy.