Těžební lokality jsou ze sociálního hlediska místa, k nimž místní lidé zaujímají specifický vztah. Můžeme tu sledovat místní narativy (tedy to, co si lidé o lomu vypráví), sociální jednání (jak se v lomu chovají), užívání prostoru (které skupiny lidí a jak prostor lomu využívají), nebo absenci zmíněného. Ptáme se například: Mají místní do lokality přístup? Jak zde tráví čas? Stala se tu v minulosti nějaká zásadní událost? Co zdejší příroda? Zajímá někoho? A co místní, kteří jsou v prostoru štěrkopískovny zaměstnáni?
Přijatá opatření pro rekultivaci měla vycházet nejen z hledisek zásadních pro ochranu přírody, ale také z hlediska pozice těžební lokality v místních sociálních sítích. Teprve pokud zjistíme něco o vztahu, který k místu chovají místní obyvatelé, můžeme připravit revitalizaci, která ctí místní historii, potřeby a vztahy.
My, sociální vědci (antropologové) zkoumáme především vztah, který zde k prostoru štěrkopískovny mají obyvatelé nedalekých obcí. Jaká témata v souvislosti se štěrkovnou zmiňují? Co zde mají rádi? Z čeho mají obavy? Jaké příběhy/vzpomínky si o místě vypráví? K zodpovězení těchto všetečných otázek nám pomáhají metody etnografického výzkumu: polostrukturované rozhovory s vybranými aktéry a pozorování přímo v lokalitě.